Můžeme se reálně vrátit do období vlastního dětství? Existuje nějaký stroj času, který by nás přenesl o několik desítek let zpátky? Nad těmito otázkami se většina lidí jistě jen pousměje a zamítavě zakroutí hlavou. Pomyslí si, že je to úplný nesmysl, stroje času přece patří jen do sci-fi literatury a filmu.
Je to opravdu nesmysl? Ano i ne, záleží jako téměř ve všem na úhlu pohledu. Z čistě fyzikálního hlediska je cestování časem do minulosti velmi obtížně řešitelné. Jsou tu sice v rámci teorie relativity jakési čistě teoretické možnosti, ale jsou spojeny s extrémními problémy, takže tudy cesta skutečně nevede.
Ale jak je to z hlediska psychologie? Naše nevědomí (nevědomí = podvědomí) nezná pojem času, všechno, co jsme kdysi prožili, je v něm uloženo v jakémsi stavu trvalé současnosti. Věnujeme-li se našemu nevědomí, tak vlastně „cestujeme“ ve všech obdobích své minulosti. K čemu je to dobré? Nejde totiž o pouhé „vzpomínání si“, ve skutečnosti přitom jde o vzájemnou interakci mezi naší přítomností a minulostí ukrytou v nevědomí! Taková cesta do vlastního dětství nám může pomoci získat větší zdravé sebevědomí, začneme prožívat svůj život plnějším způsobem a budeme více vyrovnaní.
Kdysi jsme všichni byli dětmi, ale ono dítě, kterým jsme kdysi byli, v našem nevědomí žije stále a také stále dokola prožívá všechny své případné deprivace. 
Pokud jsme například ještě jako batolata zažili nějaké nepříjemné věci, dlouhodobě se nám nedostávalo třeba laskavého objetí maminky nebo jsme byli příliš často sami, případně jsme později nikdy od nejbližších nepocítili to, že nás přijímají a mají nás rádi, nikdy jsme nezažili pochvalu a stále jsme byli jen kritizováni atp., pak totéž ve svém nevědomí prožíváme stále dokola a přitom nás to velmi silně ovlivňuje. Ve vypjatějších situacích, které dítěti v nás připomenou jeho bolesti, se začne cítit ohrožené. Proto poměrně rychle převezme vládu nad naším chováním a my pak, aniž bychom si to uvědomovali, reagujeme neadekvátně, tedy spíše jako malé dítě, než jako dospělý člověk. Základ tohoto jednání v afektu je ale v našem nevědomí, v neuvědomovaném dítěti v nás. Všechny tyto deprivace z dětství ovlivňují náš vlastní přístup k nám samotným, naše vnímání sebe sama a tím také i naše chování, jednání a nakonec i vztahy s lidmi okolo nás.
Zde je potřeba uvést základní poučku analytické psychologie:
„Všechno to, co je v našem nevědomí a my o tom nevíme, nás ovládá. Pokud to ale dokážeme dostat do svého vědomí, můžeme to vědomě ovládnout my.“
Naštěstí ale z pohledu psychologie do vlastní minulosti vycestovat můžeme, tady fyzika neplatí. V imaginaci můžeme najít to svoje dítě ztracené v nevědomí, navázat s ním kontakt a začít mu dávat vše, co mu chybí.
Proč a jak to funguje? Základem této léčby je to, že naše nevědomí nerozeznává zda do něj jdou podněty z vnějšího prostředí nebo z vnitřních představ. Vhodně cílená imaginace má pak stejný účinek, jako kdybychom skutečně vycestovali do minulosti a tomu dítěti, kterým jsme kdysi byli, se věnovali. Postupně se pak v našem nevědomí ukotví představa někoho, kdo nám v dětství pomáhal, byl naší oporou a kdo nás bezvýhradně s láskou přijímal a díky tomu jsme pak mohli vyrůst ve vyrovnanou dospělou osobnost (všechno se to ale odehrává v nevědomí, vědomě budeme stále vědět jaká byla skutečná historie, ale takto si k ní vytvoříme nový vztah). Tato nově vzniklá zkušenost, kterou imaginacemi umísťujeme do období našeho dětství, pak v pozitivním směru dramaticky ovlivní naše vnímání nejen sebe sama, ale i lidí okolo nás.
Pokud se budeme našemu vnitřnímu dítěti pravidelně věnovat s potřebnou láskou, dávat mu sami sebe, svůj čas a všechno to, co doopravdy potřebuje, začne být šťastné. A protože jsme ale tím dítětem byli my sami, změní nám to současný život až neuvěřitelně rychle k dobrému. Práce s vnitřním dítětem totiž patří k těm nejúčinnějším metodám v psychologii.
PS.:
1) Tuto imaginaci je samozřejmě nutné dělat vhodným způsobem, jinak by v lepším případě nepomohla nebo v tom horším bychom mohli všechno ještě zhoršit.
2) Práci s vnitřním dítětem lze použít jen v některých případech.