Pokud jste viděli dokument „Obchod se zdravím“, který nedávno odvysílala Česká televize (ke shlédnutí zde), určitě to ve Vás také vyvolalo jisté emoce. Je to reportáž točená skrytou kamerou z centra, které se deklaruje jako terapeutické zařízení sdružující odborníky z různých oborů zabývajících se různými metodami léčení. Uvedený dokument vyzněl vůči tomuto centru velmi negativně, z toho, co zde bylo uvedeno, musí být člověk minimálně v rozpacích.
Podle jasných etických zásad je terapeut povinen pacientovi sdělit, jaké metody se při léčbě používají a jaké jsou hranice jejich použitelnosti. Na přání pacienta pak musí alespoň v hrubých rysech objasnit léčebné principy té které metody a případně principy funkce vyšetřovacího přístroje. Je naprosto nepřijatelné v tomto směru mlžit a ohánět se odbornými termíny, které mají za úkol pacienta pouze oslnit jakousi rádoby odborností. Vystudoval jsem také fyziku a už proto jsem se musel usmívat, jak terapeuti v daném dokumentu zcela nesprávně pracovali s pojmy, které používá kvantová fyzika. Ostatně pojem „kvantový“ se poslední dobou stává doslova magickým zaklínadlem čehokoliv, co má za úkol jen oslnit lidi neznalé skutečné kvantové fyziky. Nešlo ale samozřejmě jen o tyto fyzikální pojmy, podobné matení bylo zřejmé i v dalších přístupech. Například spirituální rozměr má při léčbě také svoje nezastupitelné místo, ale i to má své morální hranice použitelnosti a rozhodně se nesmí zneužívat pomocí dnes tak módních frází převzatých z různých náboženských směrů. Všichni se můžeme mýlit a nikdo nemůže vědět všechno, ale přesto každý člověk musí být pravdivý, tím spíše to platí o těch, kteří se věnují lidem spoléhajícím na jejich pomoc.
Používání placeba je v některých případech při léčbě opodstatněné a funkční, ale pokud se pacientovi nabízí tzv. „léčba“ založená pouze na manipulaci vedoucí k vlastnímu obohacení, je to lumpárna. Stejně tak je naprosto nemorální cíleně strašit pacienta tím, že může dostat nemoc ještě horší, tím se dokonce mohou vyvolat skutečné příznaky dané nemoci a u citlivých jedinců s fatálními následky. V těchto případech Jde doslova o vytváření pacientů, samozřejmě pacientů platících.
Psychosomatika je zcela regulérní obor, který pomáhá člověku najít vnitřní bio-psycho-sociální rovnováhu a zlepšit mu zdraví ( velmi pěkně o psychosomatice mluví pan MUDr. Radkin Honzák: ke shlédnutí zde). Možná by někdo mohl mít z některých interpretací pocit, že psychosomatika je všemocná, nutno říci, že není. Některé zdravotní problémy dokáže velice dobře odstraňovat, jiné zase svými prostředky neovlivní vůbec. V každém případě však může kvalitní terapeut pacientovi pomoci zvládnout jeho stav po psychické stránce a tím usnadnit léčbu pomocí klasické medicíny. Je potřeba také vědět, že účinnost psychosomatiky nezáleží pouze na schopnostech terapeuta, ale také na osobnosti pacienta. Dále je nutné mít na paměti, že téměř vždy, až na naprosté výjimky, je taková léčba dlouhodobá. Je velká škoda, že se psychosomatikou zaštiťují také lidé, kterým morální hodnoty moc neříkají.
Znám poměrně dobře několik lékařů, s některými se i přátelím. Měl jsem možnost, jako každý, poznat větší počet i takových, kteří se jen mihli mým životem. Možná jsem měl jen štěstí, ale většina z nich byli velmi slušní lidé, kteří měli upřímnou snahu pomoci. Pokud nepomohli, bylo to třeba jen jejich nezkušeností danou mládím nebo celkovou přetížeností. Potkal jsem ale také pár lékařů, kteří by své povolání neměli dělat. Buď jejich odbornost nebyla na náležité úrovni, byť by ji ve svých letech už měli mít, nebo jsem z nich měl dokonce pocit, že vlastně vůbec nemají rádi lidi a to je u lékaře katastrofa, protože kazí slušné jméno těm ostatním.
Není ale také chyba někde jinde? Z vlastní praxe vím, že mnoha lidem vadí neosobní přístup některých lékařů. Přijdete do ordinace, pan doktor něco ťuká na počítači, vyzve vás abyste mu řekli proč k němu jdete a přitom je k vám stále otočený zády, pak se otočí a vaše vyšetření trvá často jen půl minuty. Dostanete recept a jdete. Nemáte možnost ani pořádně promluvit o svých problémech a máte pak pocit, že jste v ordinaci jen neosobním předmětem. Přitom se často zapomíná, že osobní přístup a možnost vyslechnout pacienta podle jeho potřeb je nedílnou součástí léčby samotné. U psychosomatických nemocí je to přitom ta nejpodstatnější část léčby. Nemá-li pacient důvěru ke svému lékaři, je to špatné.
Je to ale problém lékařů? Není, věřím tomu, že oni by se rádi lidem věnovali co nejlépe, vždyť proto také tento obor vystudovali. Lékařů je stále méně a ti, kteří u nás ještě zůstali, jsou přetížení a navíc ještě zavaleni množstvím zbytečné administrativy ze strany státu. Převážnou většinu své pracovní doby proto musí trávit vyplňováním všeho možného u počítače a na lidi jim při nejlepší vůli už nezbývá tolik času, kolik by ho bylo zapotřebí. Jen ti nejvytrvalejší neodejdou do zahraničí, kde mají lepší podmínky. Zvláště u psychosomatických typů nemocí pak takový pacient raději hledá někoho, kdo s plnou pozorností vyslechne vše co mu chce říci a ví, že se na tohoto lékaře či terapeuta může kdykoliv obrátit znovu a ten se mu opět pozorně věnuje (samozřejmě takový lékař či terapeut musí umět poznat, zda jeho pacient nemá náhodou problémy, které spadají spíše do péče psychiatrů a náležitě se podle toho k němu chovat).
Pacient musí mít oprávněný pocit, že o něj má lékař nebo terapeut vážný zájem. Pokud se někdo snaží pomáhat lidem, musí to dělat naprosto upřímně. Tento přístup se u současné klasické medicíny začíná bohužel ztrácet, je to ale chyba řízení našeho zdravotnictví. Není pak divu, že se lidé chtějí raději svěřit do péče někomu, kdo by je pozorně vyslechl a měl na ně dostatek času.
Uvědomují si příslušní lidé ve vysokých funkcích, že lékař není stroj, ale člověk? Jde jim o lékaře a jejich pacienty nebo jen o vyplňování tabulek a uspokojování svých potřeb se zapsat do dějin státu jakýmkoliv novým, byť zcela nesmyslným, nařízením?
Různí manipulátoři, ať už v dobrém nebo špatném smyslu slova, vždy byli a také vždy budou. Před tím, než začneme někoho takového obviňovat, je však nutné zvážit všechny okolnosti, které vedou k tomu, že je lidé vyhledávají.