Tato úvaha by se také mohla jmenovat: „S jídlem roste chuť“, název by mohl pokračovat: „Čím více jíme, tím více přibíráme na váze“ a nakonec by končil titulkem: „S obezitou přicházejí nemoci“. Ale o stravování psát nebudu, tento příměr mi jen posloužil jako dobrý úvod k vlastnímu tématu, kterým je náš pocit spokojenosti či nespokojenosti v životě nebo chcete-li pocit šťastně či nešťastně prožívaných dnů.
Všimli jste si, kolik vjemů, ať už zrakových, sluchových, čichových, chuťových, hmatových a jiných prožíváme za jedinou hodinu? Kolik pocitů při tom prožíváme? Co všechno zažijeme i za tak krátkou dobu a co všechno se nám přihodí? Může to být třeba pohled na modrou oblohu s několika oblaky, zelená louka nebo naopak ojíněné větvičky stromů, švitoření vrabců, pěkná písnička z rádia, vůně ranní kávy a její chuť, hebká osuška, něčí úsměv, telefon od někoho blízkého, …
Úkol pro vás
Dám vám teď malý a celkem příjemný úkol. Vybavte si nějakou hodinu vašeho dne, je celkem jedno jakou. Sepište pak úplně všechno – ale opravdu poctivě všechno, co jste během této hodiny vnímali, cítili a prožívali. Vraťte se ke každému jednotlivému prožitku a pocitu z něj, vzpomeňte si i na to, co považujeme za úplně běžné a banální. Pište vše nejlépe do sloupečků pod sebe. Zaručuji vám, že jeden papír A4 bude málo, spíše jich bude několik. Až budete mít všechno, ale opravdu úplně všechno zapsáno, ke každému vjemu, pocitu, prožitku si poznamenejte plus nebo mínus podle toho, jak na vás působily, co vám udělalo byť i jen malinkou radost a potěšení, a to i tehdy, když jste si to v tu chvíli ani pořádně neuvědomili.
Vyhodnocení
Máte hotovo? Teď si jen všimněte, kolik plusů tam máte. Pokud jste napsali poctivě úplně všechno, tak jich je hodně. A to je jenom jediná hodina našeho života, co teprve kdybychom si všímali celého dne, týdne atd.
Co to pro nás znamená? Je to podobné jako s chutí na jídlo v úvodu. My lidé máme často tendenci chtít stále víc. Jenomže bohužel hodně zapomínáme na to dobré, co už máme. Po krátké době máme pocit, že to, co jsme prožili nebo dostali, je vlastně úplně normální a dál toužíme po něčem velkém, co by nám dalo maximální potěšení nebo dobro, které by nám už zůstalo napořád.
Mám ale špatnou zprávu, s tímto přístupem to dobré nezůstane nikdy. Problém totiž je v tom, že tento způsob myšlení má jen dvě možnosti. Tou první je, že se stále ženeme za tím, co ještě nemáme. Jenomže toho, co všechno můžeme ještě mít, je nekonečné množství. Druhou možností je, že si to dovolit nemůžeme a stále více se užíráme právě tím, že to nemáme. Obě cesty nás nakonec dovedou k tomu, že budeme žít s pocitem nedostatku ať už máme na kontě nulu nebo desítky milionů. Budeme věčně nespokojení, nešťastní a brblaví. V obou případech jsme nešťastní právě proto, že si neuvědomujeme, kolik dobrého máme už teď a nevážíme si toho.
Co s tím
Buďme vděční životu za všechno pěkné a hezké, co nám přináší, ať už je to cokoliv. Může to být třeba i jen příjemné pětiminutové posezení v křesle, radost z toho, že si můžeme jít nakoupit a vidět přitom kolem sebe známé okolí, potěšení z toho, že se můžeme hýbat, vidět, slyšet, cítit. Užijme si příjemný pocit z toho, když si dáme něco dobrého, když jsme s přáteli, když můžeme volně dýchat …
Každá minuta nám dává příjemné věci, kterých bychom si měli všímat a nepovažovat to za standard, na který máme přeci nárok. Hýčkejme si to všechno ve své hlavě a těšme se z toho. Děkujme za to Bohu, životu, přírodě, osudu, lidem kolem sebe, komu chcete. Proč? Všechno to „obyčejné“ jsou velké dárky pro nás. Představte si, že někomu dáte dárek, on si ho ani pořádně neprohlédne a už se rozhlíží po dalším. Zkusíte mu tedy dát další dárek, ale dopadne to stejně. Toho, co mu dáváte, si nevšímá a přitom chce pořád víc. Budete mít chuť mu i nadále dávat další dárky?
Proč tomu tak je
Platí totiž jedno základní pravidlo: „Čemu věnujeme pozornost, to roste.“ Pokud si budeme pořád na něco stěžovat, budeme pak stále nešťastní, protože to zlé se bude kolem nás kupit a ta hromada bude stále větší a větší. Pokud si ale budeme všímat všech dobrých a příjemných věcí, které prožíváme, po čase zjistíme, že se nám jich najednou dostává stále víc aniž bychom se nějak snažili a my přitom budeme v životě mnohem spokojenější. Nakonec zjistíme, že svět je i přes nepříjemné věci velmi krásný.
__________________________
PS. Tuto úvahu jsem napsal poté, co jsem na přelomu ledna a února 2021 prodělal Covida v nemocnici a z toho pět dní na kyslíku. Nechal jsem si ji sice v „šuplíku“, ale teď ji dávám všem.