Potřeba lásky k sobě samému

Chcete být zdraví a mít spokojený život? Neznám jediného člověka, který by odpověděl záporně. Co to znamená být zdravý je celkem jasné, ale zkuste si vyjmenovat, co všechno pro vás znamená být spokojený. Úkol by to asi nebyl jednoduchý, ale přesto mají oba pojmy něco společného, co je poměrně jednoduché. Tím společným a určujícím je vztah k sobě samému. To, jak máme rádi sami sebe, určuje jak naše fyzické zdraví, tak naše vztahy s lidmi a nakonec tím určujeme i to, zda se nám v životě daří.

Pokud nemáme někoho rádi a chováme se k němu špatně, nemůžeme se divit, že nám po nějaké době bude oplácet stejnou měrou. Tohle musíme mít na paměti, když nám vlastní tělo přestane fungovat jak má. O aspektech, jako zdravé jídlo, pohyb, kouření, alkohol apod. se zmiňovat nebudu, zde je snad vše zřejmé, zůstaňme teď na úrovni psychiky. Negativní emoce vůči sobě samému mají stejně devastující účinek na naše zdraví jako špatná životospráva. Vědomé i nevědomé myšlenky, kterými sami sebe snižujeme, nebo dokonce odsuzujeme, jsou jako drobné dávky jedu. Při každé emoci se do těla vyplavují určité látky, které v něm pak působí. Všimli jste si, že zamilovaní lidé velmi málo onemocní? Způsobují to právě tyto extrémě kladné emoce svými látkami vyplavovanými do organismu. Láska je ten nejlepší lék. Opačné emoce samozřejmě dělají opačnou práci. Při trvalé záplavě negativních emocí, zvláště v různých formách nepřijímání sebe sama, máme vysokou šanci onemocnět. Pokud sami sebe nepřijímáme s dostatečnou úctou dlouhodobě, časem onemocníme zcela určitě.

Pokud někdo nemá dostatečně rád sám sebe, má také asi málo opravdových přátel. Pobyt ve společnosti člověka, který se nemá rád, bývá poměrně vysilující. Kdežto pobyt v přítomnosti člověka s přiměřeným zdravým sebevědomím je naopak příjemný. Ale pozor na úsudek, člověk, který se může zdát sebevědomým až moc, kdo jiné neustále ponižuje a sám se vyvyšuje, má ve skutečnosti velký problém sám se sebou. Pokud má někdo o sobě dostatečné mínění, nepotřebuje snižovat druhé, aby vynikl. Právě nabubřelý člověk, který má ego zdánlivě až do oblak, je ve skutečnosti politováníhodný trpaslík.

A jak je to se spokojeností v životě? Se vším dobrým, co v životě prožíváme? To také záleží na zdravé lásce k sobě. Jeden moudrý člověk řekl: „Čím více milujeme sami sebe, tím více život miluje nás.“ Máme-li se rádi, dopřáváme si samozřejmě to nejlepší – neustále zaměstnáváme mozek pozitivními myšlenkami, učíme se novým věcem, poznáváme stále něco nového, jsme tvořiví a umíme díky tomu všemu spolupracovat s lidmi kolem sebe. Pak není divu, že se nám daří vytvářet vlastní život jako pěkné umělecké dílo. Naše vlastní myšlenky náš život formují, jinými slovy: „Jaké jsou naše myšlenky, takový je náš život.“

Velmi často ale máme problém s tím, že negativní vztah k sobě si někdy ani neuvědomujeme, protože ho máme zafixovaný příliš hluboko do podvědomí. Změna tohoto stavu se sice zdá těžká, ale řešení tu je.

PS. Jste-li křesťané, jistě znáte tato slova: „Miluj bližního svého, jako sebe samého.“ Pokud nemilujeme sami sebe, jak můžeme milovat toho druhého? Druhému lze dát upřímně jenom to, co dávám napřed sám sobě. Mezi lidi, které máme milovat, musíme bezpodmínečně zařadit i sami sebe.

Chcete-li, máte tu teď pár úkolů:

– Každý den se za něco pochvalte.

– Pokaždé, když budete stát před zrcadlem, tak si sami sobě do očí nahlas řekněte, že se máte rádi a přijímáte se takoví, jací jste.

– Napište sami sobě dopis, ve kterém vyzdvihnete svoje dobré vlastnosti a nevynechejte ani zdánlivé drobnosti. Když si později na něco dalšího vzpomenete, klidně připište další odstavce.

Nikdy ale opravdu nikdy si nenadávejte. Vlastní omyly s láskou přijímejte jako „školení“, díky kterému už víte, že tudy cesta nevede.

Tyto úkoly pro sebe berte naprosto vážně, třeba jako „léky“, které máte ode mne na předpis. Po pár týdnech začnou tyto „léky“ působit a vy budete stále více pociťovat, že svět je nějaký hezčí. Nedivte se pak, že v takovém hezčím světě se vám bude i lépe dařit.