Máte pocit, že se vám nic nedaří, že vám jen osud hází klacky pod nohy a že se proti vám celý svět spiknul? Pokud odpovídáte kladně, nebudu vám to vymlouvat, váš pocit je plně oprávněný, Podívejme se teď na to, proč tomu tak je a jak to změnit.
Zkusili jste někdy ladit kytaru podle klavíru? Pokud jste muzikanti, tak možná ano, pokud na nic nehrajete, tak si to jistě budete umět alespoň představit. Jde o to, že pokud máme dva nástroje sladěné, pak stačí zahrát nějaký tón na jednom nástroji a struna se stejným tónem druhého nástroje se sama rozezní tzv. rezonancí. Ostatní struny mlčí. Vraťme se teď ke klavíru a kytaře. Klavír má 88 kláves, tedy tónů laděných po půltónech, kytara má jenom šest strun – E, A, d, g, h, e1, tedy šest tónů (změnů tónů pomocí pražců teď nebudeme uvažovat). Pokud ťukneme na klavíru třeba tón „A“, na kytaře se rozezní také struna „A“, ostatní struny mlčí. Ťukneme-li na klavíru tón „g“, na kytaře se také rozezní tón „g“. Ťukneme-li ale na klavíru tón „c“, na kytaře nezazní nic, protože nemá žádnou strunu naladěnou na tón „c“.
Proč tato hudební nauka? Je ideálním příměrem k nám samotným. Klavír v tomto přirovnání představuje celý svět, který nabízí všechny tóny, tedy všechno, na co si jen můžeme pomyslet. Kytara zde představuje to, na co jsme skutečně naladění. Stejně jako kytara v uvedeném příměru i my dokážeme ze světa přijímat jenom to, na co jsme naladění svou myslí. Pokud jsme naladění na dobré věci, vnímáme ve světě především dobré věci, jsme-li naladěni na radost, máme radost, jsme-li naladěni na úspěch, máme úspěch, jsme-li naladění na strach, svět nás děsí, jsme-li naladěni na špatné lidi (třeba i jen podvědomě), pak samozřejmě potkáváme jen samé špatné lidi. Pokud si myslíme, že máme v životě jen smůlu, tak ji máme, ale pokud si naopak myslíme, že svět je plný příležitostí k podnikání, tak se nám příležitosti k tomu jen hrnou, máme-li sami o sobě nízké mínění, svět nás přehlíží atd..
Pokud si stěžujeme na špatný osud, je obvykle problém v nás samotných. Svět nám nabízí všechno, záleží jen na nás, co z něj dokážeme vnímat. To, na co myslíme, v nás a v našem životě roste. Nebo jinak řečeno – do svého života přitahujeme pouze to, na co jsme naladění. Možná někteří z vás nebudou souhlasit s tím, co teď řeknu, ale je to pravda: „Problémy nám nedělají jiní lidé, osud, stát atd., problémy, ať jsou jakékoliv, si v životě děláme především my sami svým naladěním (existují samozřejmě i extrémní situace, kdy při nejlepší vůli nezměníme nic a samozřejmě se to týká jen dospělých lidí, u dětí je to jiné).
Chceme-li něco ve svém životě změnit, musíme změnit sami sebe. Musíme se doslova přeladit (pokud na kytaře přeladíte třeba strunu „d“ na tón „c“, pak i kytara tuto strunu rozezní s klávesou „c“ na klavíru). Nemusíte mít obavy, že přeladěním ztratíte sami sebe, kytara zůstane pořád jen kytarou, teď ale bude konečně dobře naladěná.
Přeladění je nutné, pokud máme pocit, že náme jenom samou smůlu a že nám svět jenom hází klacky pod nohy. Pokud ale máme pocit, že je svět šedý, že nám vlastně nic nenabízí a nemáme žádné příležitosti k sebeuplatnění, pak může být lepší nechat ty „struny“, které máme, naladěné tak, jak jsou, ale přidat další. Jako kdybychom ke kytaře přidali sedmou, osmou strunu, nakonec jich můžeme přidat kolik chceme (existuje např. harfová kytara, která má i 21 strun). Ostatně nemusíme zůstat u představy kytary, ale můžeme se připodobnit třeba k harfě, která má 47 strun (to už budeme mít hodně možností, které můžeme ze světa přijímat). Přidáním dalších strun, tedy dalších způsobů vnímání světa, neopustíme sami sebe, ale rozšíříme tím náš svět a získáme tím navíc další možnosti k jeho prožívání.
Povídání teď zakončeme jednou z mnoha židovských moudrostí:
„Kdo změní sám sebe, změní tím celý svět.“
(samozřejmě tím změní jen svoje vnímání světa).