Žádný zdravotní problém nemá jedinou příčinu, není tomu jinak ani u problémů s vyšší váhou. Všichni víme, že za nimi stojí např. špatné stravování, málo pohybu, možné jsou také i konkrétní zdravotní indikace apod. Velmi opomíjené jsou však příčiny psychické, přestože jsou ve většině případů prvními spouštěči těch ostatních.
Jednou ze základních aktivit člověka je uspokojovat svoje potřeby. Ty jsou na dvou úrovních, jednou je fyzická a druhá duševní. V oblasti fyzické jsou to např. potřeba dýchat, pít, jíst, spát, chránit se před chladem apod. V oblasti duševní je to především potřeba lásky ze strany nejbližších lidí, kdy cítíme, že jsme milováni a máme také možnost lásku dávat. Neuvědomovanou, ale o to více nutnou, je potřeba přijímat sebe sama, mít se rád. Mezi nutné potřeby musíme samozřejmě řadit i sexualitu. Dále sem patří např. potřeba naplnění sociálních vazeb, tedy kontakty s lidmi ve svém okolí, tj. rodina, přátelé, kolegové v práci (sociální sítě nestačí, jsou potřeba kontakty tváří v tvář), velmi důležitý je také pocit naplnění z nějaké vlastní tvořivé činnosti – tou může být jak vytváření něčeho hmatatelného tak i „vytváření“ pohody a radosti druhým lidem, potřebujeme mít nějaké kulturní prožitky, poznávat něco nového, ať už tím máme na mysli vědu nebo přírodu při cestování apod.
Lidé, kteří mají problémy s vyšší váhou, ale nemají přitom diagnostikován nějaký zdravotní problém, např. s metabolismem apod., trpí obvykle nenaplněností těchto základních potřeb a to buď v současnosti nebo i jen v minulosti. Nejčastější nenaplněnou potřebou je nedostatek pociťované lásky v jejích různých podobách, ale samozřejmě zde hrají výraznou roli i všechny ostatní vyjmenované příčiny. Někteří lidé mají uvedené problémy už od narození, jiní až od určité doby. Stále byli poměrně štíhlí, ale náhle začali nekontrolovatelně přibírat na váze. Často lze v tomto případě najít nějaký spouštěč, nějakou událost, silný zážitek, novou situaci, ve které se ocitli. Takový spouštěč jim v podvědomí mohl oživit něco z minulé doby, kdy dlouhodoběji cítili nedostatek uspokojení svých potřeb (může to být třeba i z období nejranějšího dětství, kdy je člověk nejcitlivější, byť si na vědomé úrovni z této doby nic nepamatujeme).
Psychika v těchto případech přepnula do náhradního uspokojování, tedy uspokojování pomocí jídla. Jídlo nám samozřejmě přináší slast a tato slast z jídla se stává nevědomou náhradou toho, co nám chybí. Přepadají nás pak nezvladatelné chutě k jídlu, kterým přes největší snahu nemáme šanci odolat.
Stává se také, že sice jíme celkem přiměřeně, přesto ale máme nějaká ta kila stále navíc. Pod vlivem psychiky totiž celý systém zpracování přijímaných živin pracuje především pro ukládání tukových zásob – samozřejmě se to týká nevědomých procesů. Tuková vrstva může být podvědomou rezervou, tělo si pamatuje období nedostatku, vůči kterému se brání vytvářením zásob (oním nedostatkem může být jak např. doba hladovění někdy v minulosti, tak i nějaký nedostatek na psychické úrovni).
Na nevědomé úrovni může silnější tuková vrstva znamenat také ochranou bariéru od světa, který k nám není příliš nakloněn (zda je to jenom náš pocit je nepodstatné – viz článek: Proč máme v životě smůlu). Je jakýmsi brněním, izolací, krunýřem, který nás chrání od okolí.
Samotné diety v takových případech obvykle mají jen malou šanci na úspěch. Hubnout musíme začít v hlavě, tedy změnou vnímání sebe sama, změnou přístupu ke svému okolí a hlavně začít konečně uspokojovat životní potřeby, které nám doposud chyběly. K tomu je nejlepší najít pomoc psychologa, který se právě na tyto záležitosti zaměřuje. Najdeme-li skutečné uspokojení, toto náhradní už nebude zapotřebí.