Jistě se Vám stalo, že některý lékař Vám dokázal pomoci a druhý ne. Je to tím, že by ten druhý byl horší? Může se stát, že třeba zpočátku stanovil nesprávnou diagnózu, ale může to být také v něčem jiném.
Na procesu naší léčby se podílí mnoho různých faktorů, u klasické medicíny je to právě správná diagnostika a vhodný způsob léčby. Jak ale víme z dřívějších článků, velmi přitom záleží také na nás samotných. Určitě jste si všimli toho, že lékař, který je Vám sympatický, Vám obvykle pomůže víc, než ten, který Vám z jakéhokoliv důvodu nesedí. V takových případech není nejdůležitějším kritériem pro úspěšnou léčbu odbornost lékaře, ale my sami, tedy to, jak se dokážeme naladit na samotnou léčbu. Je to vlastně jednoduché, v podvědomí si už předem spojíme sympatii či antipatii k lékaři s léčbou, kterou stanovil. Úspěšnost léčby jsme si už nevědomě sami určili předem, jde jen o to, zda případné léky budou silnější, než naše negativně nastavená psychika. Ale pozor, ta dokáže být velmi silná.
Prvním kritériem úspěšné léčby tedy je zvolit si lékaře, který je nejen dobrým odborníkem, ale současně je nám i sympatický (i když takové hledání bývá někdy těžké).
Na vyladění naší psychiky velmi záleží. Řekněme, že jsme kromě dobrého lékaře našli navíc ještě i vhodného psychologa, nebo spíše psychosomatika, který nám odhalí psychické příčiny našich zdravotních problémů a snaží se s námi pracovat. Přesto všechno se ale nedaří nemoc zvládnout. Kde je problém?
Příčina neúspěšného léčení může být v naší vůli něco změnit. Tak moc jsme si zvykli na zaběhnutý způsob života, že jeho změna, byť by byla pozitivní, je pro nás velmi obtížná. Změnit životní postoje, vztah k sobě samému i k druhým lidem je vždy obtížné. Potěšující zprávou je, že naše podvědomí tuto změnu k lepšímu životu a zdraví už chce a potřebuje, jde jen o to se s ním sladit, sladit se sám se sebou.
Tohle je tím druhým kritériem úspěšné léčby, tedy „vycestovat do vlastního nitra“ a najít v něm vše, co je potřeba a zařídit se podle toho. Na takovou cestu je potřeba si s sebou vzít dobrého průvodce, tedy psychologa. Zde je často potřeba se obrnit značnou trpělivostí. Takové slaďování se sebou samým je samozřejmě možné, ale někdy trvá hodně dlouho, v některých případech dokonce i roky.
Jsou ale i takové životní situace, které příliš ovlivnit nemůžeme (např. péče o těžce postiženého příbuzného apod.). Lidé, kteří jsou v takových situacích, mají podle statistik zvýšené riziko vzniku vážných nemocí. Co s tím? I zde může psychosomatika pomoci, je to ale velmi individuální. Naše životní potřeby, přání, apod., které jsme pod tlakem okolností odsunuli, musíme kompenzovat nějakým jiným způsobem. Vždy se dá najít něco, co za daných okolností můžeme dělat a co nám nahradí naše potřeby. Někdo si vhodnou náhradu najde sám, ale jiný potřebuje odbornou pomoc, protože správná kompenzace musí být jako vhodná vnímána především naším nevědomím. Kdo takovou plnohodnotnou kompenzaci najde, zakrátko pocítí zlepšení svého zdraví.